Jak jsem lovila kačeny!

 

      Musím vám napsat můj první lovecký zážitek. Blížila se naše první výstava v Rakousku. Panička nás koupala a pokaždé, když jsme šli s Janou ven, kladla jí na srdce, ať se hlavně neušpiníme, ať se v ničem nevyválíme a prostě na ně dávej pozor.Skákala kolem nás, leštila nás a opečovávala.

       Ale že život neběží po těch cestičkách jak má, byla to právě ona, která nás neuhlídala.

      Šli jsme na procházku, nejprve jsme trénovali na výstavním vodítku, pak nás pustila panička vylítat. Naháněla jsem se s Fankou kolem takového rybníčku nečisté vodní plochy. Na tom rybníku plavaly kačeny , byly teda neskutečně drzé, plavaly sem a tam a představte si, vůbec se mě nebály. Skákala jsem kolem břehu a poštěkávala na ně. Musela jsem je trochu srovnat, ale moc si ze mě nedělali.

     Panička už chtěla jít domů, zavolala na nás, holky jdeme, Fanny hned letěla podlejzačka.

Za chvilku se panička rozhlíží po mě a já nikde. Od rybníčka slyší nějaké plácání, ale kačeny to nebyly.

Já jsem se tak zabrala do toho lovení pernaté zvěře, že mi na prudkém břehu podjeli pacičky a už jsem se koupala.

Ale nejhorší bylo, že jsem sama nemohla vylézt na břeh. Byl moc vysoký a prudký.

      Panička nadávala jako čert, lehla na břeh a nahýbala se do rybníčka a snažila se mě za obojek vytáhnout nahoru. Až po chviličce se jí to podařilo, byla pěkně vyděšená, víte já neplavu moc ráda a sama bych nahoru asi nevyšplhala. Fanny, když zjistila, že se koupu, chtěla skákat do vody a lovit aportíky. Víte, na rozdíl ode mě, ona vodu hrozně miluje. Tak jednou rukou panička lovila z vody mě a druhou držela tu Fanny, aby jí tam neskočila.

      A ta vám nadávala.

      Když už jsme byli obě v dostatečné vzdálenosti od rybníčku, prolítli jsme jí obě pěkně blátíčkem, když už, tak už!

 Panička nás obě táhla domů, abychom nenastydli. Vypadali jsme obě jako strašidla, to si dovedete představit. Doma nás strčila do teplé vany, hezky nás vykoupala, nanesla kondicionér a začerstva nás naprášila páníčkovi. Trochu si to zase přibarvila, ale ona taky nebyla zrovna nejčistější. To jak se válela u toho rybníka a rybáři se jí smáli.

      No a za dva dny jsme jeli do rakouského Tullnu na výstavu. Nevím, jestli to bylo tou nedobrovolnou koupelí, nebo tím, že jsme chtěli paničce udělat radost. Obě jsme se moc snažili a krásně jsme se předváděli, abychom si v té daleké cizině neuřízli ostudu. Já jsem od rakouského rozhodčího dostala Výbornou 2 aFanny ve své třídě Výbornou 1, CACA - čekatel rakouuského šampiona a další CACIB - to víte, jak se vytahovala interšampionka jedna ! 

      A jaké z toho plyne ponaučení?

     Nedobrovolná koupel ve špinavé vodě je pro příště přísně zakázána.A ty kačeny drzé budu vyštěkávat z dostatečné vzdálenosti, to slibuji! A stejně, ty naše výstavní kvality to nijak neovlivnilo.

 

Vaše Eliška.