Chtěla bych vám napsat jedno zamyšlení o jezevčících. Co jsem se vdala, tohle plemeno vlastním, nebo spíše vlastní oni nás a taky naše gauče, postele a hlavně naše srdce a lásku. Můj první byl hladkosrstý standardní pes, vlastně jediný pes, kterého jsem měla. Náš Dračík odešel v 13 letech do psího nebe a určitě je tam šťastný. Jeho psí věrnost byla obrovská a v té době jsme si jí ani neuvědomovali. Po něm přišly už fenky, většinou v králičím a trpasličím rázu. Chytlo mě to natolik, že jsme začali jezdit po výstavách, lítali po lese, abychom je dobře připravili na zkoušky, dokonce uvažujeme o našem prvním odchovu.

     Ale proč jsem chtěla tohle všechno napsat. Chtěla bych tímto vzpomenout na jednoho vzácného člověka, který již není mezi námi. Na sklonku léta 2004 jsme jeli pro naší novou fenku jezevčíka Canni do chovatelské stanice Vlama. Pan ing. Vladimír Malásek, si nás jako potencionální majitele jeho štěňátek velmi dlouho vybíral. Ale nakonec jsme si jeli pro fenku, na kterou jsme tak dlouho čekali. Jeho přístup, péče a láska, kterou dával těm malým kuličkám, nás velmi dojala. Všechno nám vysvětlil, dlouho jsme si povídali o pejscích a o životě. Když jsme jeli domů s balíčkem do začátku a ukňouraným štěňátkem na klíně, panu Maláskovi ukápla slzička.

     Jak šel čas, naše Fanuška rostla a rostla. Stále jsme si volali, jak rosteme, co děláme. Byl s námi stále v kontaktu. Jednu fenku si nechal, takže jsme si povídali o jejich lumpárnách. Pomáhal nám absolvovat první výstavu.

     Jedna fenka odcestovala na Slovensko, k příjemným mladým manželům. Jejich Cinduška spolkla na procházce velikou kost a nikdo jí nedával naději na přežití. Zavolali panu Maláskovi, ten do dvou hodin zařídil skvělé odborníky na veterinární klinice v Brně. Cindy byla týden po operaci v nemocnici a potom se o ní týden staral pan Malásek, než natolik zesílila, že si jí mohli Fedorovi odvézt domů. Možná, že pro některé z vás je takový chovatelský servis samozřejmostí, Ale pan Malásek to dělal nějak jinak – srdcem.

     Snad mi tohle povídání odpustí jeho dcera, která má malou Kačenku, Diana Fedorová s Cinduškou, majitele pejska bohužel neznám, že já s Fanynkou takto vzpomínám. Možná, že se z našich pejsků nestanou šampioni, oni už se dávno stali šampiony našich srdcí.

     Poslední vrh, který pan Malásek odchoval má určitě skvělé majitele a může být na ně pyšný.

     Ještě bojoval s Kačenkou v roce 2005 na výstavě v Nitře. Volal mi , jak dopadl a že jede do lázní. Prý se těší, až se setkáme na červencové výstavě v Brně. Bohužel už nedorazil. V létě zemřel.

     Zemřel výborný člověk, chovatel a myslivec. Měli jsme to štěstí, že jsme potkali v životě tak vzácného člověka. Vždycky, když pohladím sametovou hlavičku mé psí slečně, vzpomenu si na milého, starého pána, kterému se batolí okolo nohou stěňata.

     Pane Malásku, věřte ty pejsci se mají u nás opravdu skvěle, můžete být spokojený, my ani ta psí smečka na vás nikdy nezapomene.

Vlasta Cepáková