Fannynka vypráví aneb jak správně rozvíjet lovecké vlohy.

 

 

      Jmenuji se Fannynka a protože jsem jezevčík a tedy lovecké plemeno, chtěla bych vám vyprávět, jak správně rozvíjím své lovecké vlohy. A tak se tedy nemůžete divit, že mě lítání a stopování po lese úžasně baví.

     Ale je pravda, že mé výpravy za srnkami nese panička značně nelíbě a někdy jí svým chováním přivádím k nepříčetnosti. Divíte se proč? Já jinak velmi poslušná fenka, když vkročím do lesa a ucítím ty vůně, hned se ze mě stane náruživý lovec a mizím mezi stromy. A to se pak panička o mě bojí, ale úplně zbytečně.

      Tak si přečtěte scénář číslo 1:

     Panička s námi chodí každý den na dlouhé procházky, obě se s Elčou hrozně těšíme, převlékne se do sportovního, nacpe kapsy    odměnami a holky jdeme!

     V okolí máme nádhernou přírodu a krásné lesy a nemůžete se divit, že je všude plno nádherných pachů a vůní. Jen sklonit hlavu a čuchat.

      Sejdeme z cesty, panička nás vypustí na volno. Nejprve se pořádně prolítáme, naháníme se s Elčou, ta mi nestačí a naštvaně na mě štěká, počkej na mě, já mám ještě krátké nožičky.

      A teď vám budu vyprávět, jak to v lese probíhá.

      Panička mě zná a za tu dobu, už má vytrénované oko, které by jí záviděl lecjaký myslivec. Rozhlíží se, chvílemi nás k sobě cvičně přivolá, je velmi soustředěná a čeká jestli odněkud nevyrazí nějaká zvěř.

      Pokud jí zrovna zahlédne dříve než já, ale nebojte se, je to většinou hodně málo. Okamžitě skáče po mě šipku, nádherný atletický výkon a jsem polapena na vodítko. Připne ty vodítka dvě do sebe a na tom dlouhém mě nechá kousek vypracovat stopu zvěře. Ale to vám řeknu je pěkně na levačku.

A jak probíhá scénář číslo 2:

     Tu srnku většinou zahlédnu dřív, zavětřím, skloním nos k zemi, rozkmitám ocásek a už jedu.

     A mizím paničce a Elče v dáli. A tak nezbývá paničce než volat a pískat. Zapomněla jsem vám napsat, že si na nás pořídila takovou tu psí píšťalku, prý aby nehulákala na lesy. Nevím tedy co tím vyřešila, stejně si moc nepomohla, teď nejenom huláká, ale ještě píská na lesy. A to asi neví, že v lese se chováme tiše!

     Tak panička přivolává mojí maličkost, posléze znervózní a pak už propadá histerii. Nakonec sedí s Elčou na pařezu a zničeně čeká.

     Hlavou jí asi probíhá, že jsem nenávratně ztracena v hlubokém lese. Jako by nevěděla, že se za chvilku po stopě vrátím, celá rozesmátá a rozvlněná, tak už jsem tady, to jsem ty srnky prohnala, viděla jsi mě?

     A co na to panička? I když potichu skřípe zuby, stejně dostanu odměnu, že jsem se vrátila a byla tak dokonalý lovecký pejsek.

     Na loveckých zkouškách, které jsem na podzim úspěšně složila, jsem byla vyhodnocena jako pes výborných loveckých vlastností. A to já opravdu jsem!

     Udělala jsem barvu jako nejlepší a natrhla jsem tam těm všem velkým hafanům kožich. Páníček byl na mě moc pyšný, když mě vyhlašovali jako nejlepší barvářku.

     A proto opravdu nechápu, když po mé stopovačce přijdeme domů a panička povídá pánovi:

     Ta potvora černá, já jí přerazím, zase mě zdrhla a ubrala mi alespoň deset let života, jak jsem se o ní bála. A já pak hulákám na lesy.

     Tak to jo, řeknu vám, hlas má panička opravdu trénovaný.Asi z práce, pracuje s dětmi.A taky musím říct, že někdy neuvěřitelně rychle utíká, jak se mě snaží polapit. A to je od ní opravdu obdivuhodný výkon, na to, že má jenom dvě nohy a já hnedle čtyři.

     Tak jak bych to moje vyprávění shrnula:

     Tak těch srnek / potvor/ je teď na jaře všude plno, jak povídá panička. A to je hrozně bezva, protože není nic lepšího, pěkně prohnat zajíčka nebo srnčí. Elinka se ještě se mnou stopovat bojí, ale nebojte, já jí to vysvětlím a pěkně jí to naučím. V létě už na to budeme dvě.

     Snad tím paničku nepřivedeme do blázince, jak říká. Sice obě nevíme co to je, ale nic horšího, než když jsme připnuté na vodítku, to být nemůže .

     Nebo, že by to byla nějaká výstava? To přežije, my to musíme na výstavách taky vydržet . A to mě to moc nebaví, Elču docela ano, ale ona je malá a má ten štěněcí rozum.

     Tak doufám, že jste z mého vyprávění pochopili, že není nic lepšího pro pravého jezevčíka, než krásná příroda, kde se můžeme na volno prolítat.

     A že jsem ten nejúžasnější lovecký pejsek, který určitě nenechá ty své lovecké vlohy zakrnět.

      A i když někdy panička nadává, když na mě v lese musí čekat a také se o mě bojí. Nebojte se , já se vždycky vrátím, myslíte, že bych teploučký pelech a plnou misku a skvělou rodinu vyměnila za nějaké srnky?

     To ani náhodou!

 

   

Tak se mějte krásně.

Vaše Fannynka