Jak jsem jela na svou první výstavu aneb výstava očima naší Elinky

   Panička mě přihlásila prý na nějakou výstavu, sice nevím co to je, ale moje spolubydlící Fanny na ně jezdí už dva roky. Vždycky si přiveze něco za odměnu na hraní a spoustu dobrot a nějaký diplom a stužku, no nevím k čemu jí to je, ale docela jsem se těšila.

     Ráno jsme vstávali docela brzo, to mě ani nevadilo, ale nedali mi snídani a to mě naštvalo. Pak nás panička nacpala do auta a jeli jsme s kámošem Dalíkem na výlet. Fanny se cpala do cestovní tašky, ale tam už jsem byla já, já vím, že je její, ale kdyby mi bylo špatně, tak abych prý nepozvracela novou přepravku.

     Je pravda, že mi po cestě bylo opravdu špatně, napřed jsem pozvracela tu tašku, pak jeden ručník a pak druhý. Nakonec jsem si vlezla do té nové přepravky, panička si jí koupila k vánocům, místo něčeho hezkého na sebe, tak jsem to musela ocenit. Průšvih – pozvracela jsem v přepravce Fanči tlapičkovou deku. Měli jste vidět jak se tvářila.

     V polovině cesty jsme se šli ven vyvenčit, trochu jsme se všichni tři vylítali. Až do Brna už mi špatně nebylo.Kdyby mi dali nažrat, možná , že bych byla v pohodě. Ale to víte panička má svojí hlavu.

     Pak jsme přijeli do Brna a na výstaviště. Kdyby jste to viděli, těch lidí a hlavně hafanů. A jak velikých, málem jsem si ukroutila krk, jak jsem se musela koukat nahoru. Napřed jsme hledali něco, pak zase něco jiného. Nakonec jsme dorazili až k výstavnímu kruhu, panička funěla, že by na ty krámy potřebovala soumara. Nevím co to je, ale doufám, že si nechce pořídit nějakého toho velikého hafana. To by nás s Fančou naštvala.

     Napřed bylo veliké vítání u kruhu, s paničky kamarádkou Soňou, má fenku Idušku, s černým kožichem, jako má Fanny. Pak tam byla Mirka ze Slovenska, ta má dva jezevce s červeným kožichem, ty mi byli sympatický, vypadali jako já. Prý jsem se měla rozchodit, nevím proč, vždyť od malička  chodím sama. Nakonec nebyl čas, panička si připnula moje výstavní číslo a navlíkla mi na krk, takový to divný vodítko, prý je výstavní. A šup se mnou do kruhu.

     A tak jsem teda kráčela třikrát do kolečka, všichni se na mě dívali. Tak jsem se snažila, když to dokáže Fanny, tak já taky. Pak mě postavili na stůl a nějaký divný cizí člověk si mě zblízka pozorně prohlížel. Pak mi strčil prsty až do pusy a kontroloval mi zuby. Panička to se mnou sice trénuje, vždycky říká „ zuby!“. Ale tohle mě docela překvapilo.

     Pak mi řekl, že jsem velmi nadějná 1 a pochválil paničku, že mě na ty výstavy bere tak malou. Ať prý si zvykám a taky, že jsem velmi hezká a určitě se budu líbit i na další výstavě. To neřekl nic nového, panička mě pořád pusinkuje a říká mi, jak jsem krásná, tak to přeci musí být pravda.

      Pak šla na řadu Fanny, no jo, je už zkušená, nosí se krásně v kruhu a na stole stojí, ani se nehne. Ale už něco málo výstav navštívila, tak má zkušenosti. Stejně nedopadla nic moc, dostala VD2, prý má řídkou srst na krku. To máš Fančo z toho, jak se věčně válíš na horkém radiátoru. No snad už dolíná. A to se naposled vytahovala, když si z poslední výstavy přivezla nějakého CACa nebo jak to říkali. Panička kolem ní doma taky pořád skákala a vykřikovala, jak je šikovná. Jsem jen zvědavá jestli dneska dostane něco za odměnu.

     Musím říct, že se mi to na výstavě docela líbilo, nevadila mi ta spousta psů, ani všechny ty divné pachy. Všichni si mě prohlíželi a hladili. I pan chovatel mojí mamky Tiffany, řekl mi, že jsem krásná, určitě po ní.

     Pak mě panička s Fančou nacpala do té vánoční přepravky a nechala nás v péči Soni a zmizela. To mě nejprve docela vyděsilo, nechce nás tady nechat. Ale když se za chvilku vrátila s plnýma taškami dobrot, tak jsme jí to rádi odpustili.

     Pak jsme se s tím výstavním blázincem rozloučili a jeli jsme domů. A hádejte, na cestě domů už mi vůbec špatně nebylo. Jen jsem se posmívala Fanny, která byla nacpaná v přepravce, úplně v rohu a tvářila se naštvaně. Já zapomněla, nechtěla ležet na té poblinkané dece. Ale vždyť já za to nemohla, že mě tak ráno bolelo bříško.

     Doma pak panička ukazovala páníčkovi, nějaké diplomy a vyprávěla , jak jsem byla šikovná a klidná a vůbec jsem se nebála. Proč bych se bála, byla to docela psina. Fanny mi vždycky vypráví, že jí výstavy moc nebaví, ale že to děla pro paničku, aby byla šťastná. Tak já se budu snažit, aby ze mě měla taky radost. Příště mě přihlásila na MVP do Českých Budějovic. Tam budu prý v dorostu, zapomněla jsem vám říct, že jsem teď byla v třídě štěňat, to víte, jsou mi teprve čtyři měsíce. Tak prý v dorostu taky dostanu už stužku, dneska jsem žádnou nedostala, asi šetřili.

     Večer jsme se váleli s Fanny na gauči a každá jsme žvejkala veliké prasečí ouško a povídali jsme si, že to byl s paničkou hezký den. Určitě si to zase zopakuji, musí ze mě prý vyrůst ŠAMPIONKA, no říkala to panička. A ta má vždycky pravdu.

Tak se mějte vaše Eliška /Alien Tiffany Moravia/